GENETICKÉ DISPOZICE NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ

 

 

Během minulého století byly uváděny jako příčiny nádorových onemocnění expozice organizmu karcinogeny, tedy látkami zvyšujícími poruchovost buněčného dělení.

Tyto expozice (mimo jiné především exhalace prostředí, kouření, nevhodná strava) jsou jakýmsi startovacím momentem změn na již ale poškozeném genetickém materiálu.

V učebnicích onkologie lékařských fakult jsou uváděny jako rovnocenné podmínky vzniku nádorových onemocnění expozice karcinogeny a genetická výbava.

Genetický původ obtíží je ale nabízen jako „nevhodný“ výběr, který můžeme ovlivnit.

Před výkladem o genetickém podkladu nádorových onemocnění je třeba si vyjasnit původ existence člověka na této planetě v souvislosti s nevyhnutelností existence genetických chyb.

V zásadě existují 3 teorie. Teorie evoluce člověka z jiného živočišného druhu , teorie Božího stvoření a teorie implantace člověka na tuto planetu z jiné části vesmíru.

 Ve světle vědeckých, archeologických a genetických poznatků se evoluční teorie vývoje z jiných druhů zdá jako nejméně pravděpodobná. Hovoří proti tomu celá řada faktorů:

1. Kosterní nálezy velkých opic označované jako Homo + nějaké přídavné jméno starší více než 15 tisíc let nenesou známky rozvinuté mozkovny, což je typický znak lidského druhu . Většina moderních vědců již dochází k závěrům, že ani člověk neandrtálský ani kromagnonský mezi naše předky nepatří.Navíc hranice v počtu chromozomálních párů ( u člověka 23) se zdá nepřekročitelná, jak víme díky šlechtitelským pokusům na živočišných druzích,  tak i pozorováním neschopnosti života při narození jedince s jakoukoliv změnou počtu chromozomů. Darwin při formulování svých  teoriích tyto znalosti neměl k dispozici.

2. I materialističtí vědci a filozofové přiznávají, že lidský život vzniknul na jednom jediném místě na světě - snad v Africe ale možná i v Mezopotámii, kde v té době byly nejpříznivější podmínky, a odtud se rozšířil na celou planetu. Tedy nevznikl ve více místech najednou.  

Toto odpovídá  shodné  genetické i imunologické výbavě všech lidí na této  planetě tedy 99,9% našeho genomu.

4. I matematický vzorec nárůstu počtu obyvatel se blíží k bodu 0 někam mezi 10. a 15. tisíciletí zpátky.

5. Existence kalendářů kultur, které existovaly na různých místech planety Egypt, Asýrie, Indie, Čína považují za rok 0, tedy rok vzniku lidského života shodně (s přesností na 100 let)  11 a půl tisíce let před naším letopočtem. Zajímavá shoda.

6. Navíc teorie podmínění nádorových onemocnění genetickými chybami vychází z předpokladu, že před asi 10 až 15 tisíci lety existoval na této planetě ať už jakýmkoliv způsobem jedinečný a dokonalý lidský druh, zcela bez genetických chyb.

V tomto místě je třeba zauvažovat o možné pravdivosti Mojžíšových Knih  o dlouhověkosti prvotních lidí.  Délku života lidí před 10 tisíci lety neznáme, ale víme, že před 4 tisíci lety se podle nálezů v mezopotámských zikkuratech mohli dožít až 130 let (král Gilgameš vládnul 126 let, akadští králové v průměru okolo 60 let , navíc v bojových řadách stávali vedle sebe děd i vnuk). První Faraon Horní a Dolní říše Meni,zakladatel 1.dynastie, měl vlédnout 100 let a  Pjopej II. z 6. dynastie vládnul 94 let . Doba lidského věku se postupně zkracovala (Rames II. z 19. dynastie se dožil již jen 90 let) a to až do počátku 18. století,  od kdy se ale jen díky významným medicínským objevům  a opatrnosti v péče o děti a omezování pracovních rizik  začal věk opět prodlužovat.

Víme však , že dnes 4 z 5 padesátníků již trvale užívají léky na snížení hladiny cukru, kyseliny močové, léky  na vyrovnání krevního tlaku a podobně, bez nichž by se jejich život významně zkrátil, takže prodloužení života je jaksi umělé.

Budeme-li tedy vycházet z možnosti, že lidský věk mohl být  nejméně 2x a 3x delší, můžeme zjistit značné rozdíly v počtu proběhlých generací předků.

Jako příklad uvádím, že například nějaký náš praotec měl 1. dítě v 20 až 25 letech, pak další až k potomku, kterého měl například v 150 letech.  Mezi tím mohl mít jeho 1. potomek již 5 až 6 dalších filiálních generací, takže ač budou potomek otce i prapotomek syna  stejného stáří, bude mezi nimi rozdíl 5- 6 generací.

Budeme-li se držet starověkých kalendářů odkazujících k bodu 0 vzniku člověka, tedy před 13,5 tisíci lety, dostáváme se k průměrnému počtu asi 350 generací až k dnešním lidem.  Tedy v průměru. Mohou ovšem existovat samozřejmě v nízkém procentu lidé, kteří mohou mít za sebou od doby před 10-15 ticíci let do dnes až téměř 500 generací, ale naopak  i jen 200 generací.

Při lidském množení dochází k darování samčí i samiččí buňkou poloviny šroubovice jádrové kyseliny, na které jsou základní aminokyseliny řazeny jako nosiči informací. Podobně jak to bylo prokázáno u jiných šlechtěných živočišných druhů, dochází pravděpodobně při každém množení k nedokonalému nalehnutí obou vléken  jádrové kyseliny, tedy k vzniku genetické chyby.Každý jedinec si tedy nese kromě chyb získaných z genu svých rodičů ještě další novou vzniklou právě při množícím ději, takže chyb na našem genomu neustále přibývá. Tyto chyby se do určitého počtu prakticky neobjevují, naopak v počátcích vzniku druhu není na závadu incestní křížení, protože genetické chyby nejsou přítomny a  i z incestních spojení vznikají naprosto zdraví jedinci.  Teprve postupně v dalších generací, kdy jsou chyby již ve větším počtu, je incestní spojení nejrizikovější vzhledem k umístění chyb na stejné místo šroubovice . Při vadě nesené jen na jednom místě se projeví jen menší množství poruch, takzvané dominantní . Při umístění na obou vláknech se ale projeví i ty častější, skryté  (recesivní) a to často s  dramatickým klinickým projevem poruch (viz Mendelovo pravidlo).

Dále je třeba připomenout, že před  několika staletími byla nádorová onemocnění velmi vzácná (poprvé byla skutečně klinicky verifikovaná rakovina varlat u londýnských kominíků v 18.století), před naším letopočtem prakticky neznámá. Dnešní doba dospěla do té míry genetických chyb lidského organizmu, že již většina lidí, je dispozičně připravena i při malém podnětu nádorovým bujením onemocnět.

Malá část lidí s menším počtem generací za sebou, odhadli jsme asi 200 generací, nádorem neonemocní ani při vysoké expozici karcinogeny ( to je ten příklad - můj dědeček kouřil 60 cigaret denně a dožil se do sta let). Naopak malé procento lidí s nejvyšším počtem generací za sebou (odhadem až 500), i při správné životosprávě a vyhýbání se karcinogenům, onemocní často i v nízkém věku závažným typem nádorového bujení.

Technicky jsme zatím schopni rozpoznat jen některé genetické chyby na řetězci jádrové kyseliny, kdy můžeme zjistit zvýšená rizika pro určité nemoci (což může z preventivního hlediska alespoň snížit expozici některých vyvolavatelů nemoci) , ale zatím  není  možné kauzální řešení - ozdravění genetického kódu, respektive po jeho opravě (vystříhání a nahrazení poškozených částí enzymatickými nůžkami a slepení " lepidly") jej není možné vnést zpět do organizmu. Zatím spíše ve stadiu pokusů je zkoušeno opravenou informaci pomocí některých retrovirů "infikovat" zpět do vlastních buněk. Představuje to ale vysoká rizika onemocnění třeba ještě závažnějšími chorobami.

Zatím umíme jen gen popsat, třídit , odhadnout rizika,  ale ne jej změnit . Opravou kódu, by se mohl významně    prodloužit  lidský život a odstranit   řada  geneticky podmíněných poruch. 

Samozřejmě musíme zvážovat i značné etické problémy .

Do té doby je velmi užitečné dodržovat protikarcinogenní prevenci i přes riziko, že tato prevence nemusí být jednoznačně účinná.

MUDr. Kamil Veselý

 

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

Kontakt

Chirurgie MUDr. Kamil Veselý MUDr. Kamil Veselý
Dědinská 29
161 00 Praha 6 - Ruzyně


tel.: 603 264 439
Recepce: 220102113
(slouží jen k zanechání akutní zprávy, ne pro objednání)
chirurgiekamilvesely@seznam.cz